!BLOG NEAKTIVNÍ! Adminka se přesunula

Kdybych se s Tebou ještě jednou mohla setkat...

11. září 2012 v 19:18 | Ame
Kdybych s tebou ještě jednou mohla promluvit, to nejdůležitější, co bych ti řekla, by bylo: Děkuji Ti! Jedině díky Tobě jsem žila, moje existence nebyla jen bezduché přežívání. Díky Tobě jsem byla opravdu šťastná a mohla vykřiknout z plných plic, že žiji, že nejsem jen nepotřebná loutka, že ne mě někomu záleží! Tehdy, když jsem se brodila neštěstím a kolem mě byla jen tma a špína, byl jsi to Ty, kdo prozářil tu studenou samotu a natáhl ke mně pomocnou ruku. Já se jí chytila, a kdybych mohla, nikdy bych se už nepustila. Měla jsem si toho všeho a hlavně Tebe vážit víc. Daleko víc…


Ale už je pozdě. Kdybych Tě ještě jednou mohla spatřit, tak bych se Ti podívala do očí, zpříma, abys věděl, že mě nic neděsí, že nejsem vystrašená. Naopak, že jsem šťastná, protože jsem Tě poznala a jen lituji těch promrhaných chvil, kdy jsem se na Tebe bezmyšlenkovitě zlobila. Neměla jsem na to právo. Jediný Ty jsi mě skutečně miloval a ochraňoval. Měl jsi skoro ve všem pravdu, jenže já to nechtěla slyšet. A jak to dopadlo…

Kdybych se Tě mohla ještě jednou dotknout, tak bych Ti stiskla ruku, jako Ty tenkrát tu mou při našem prvním setkáním. Bylo Ti jedno, co si pomyslí ostatní, hlavní bylo, abys mi získal bezpečí. Zajistil jsi mi život a místo ve společnosti, už jsem nebyla otrhaný tulák, kterému se každý vyhýbal pohledem. Už jsem nemusela krást, abych přežila. Nebyly jsme bohatí, ale Ty jsi to nesl s hrdostí, protože jsi věřil, a i já budu do své poslední chvíle věřit, že jsme si všichni rovni. Ty stejně jako já, bohatý jako chudý, hubený jako tlustý, bílí stejně jako černý. Všichni. Budu věřit…

Kdybych ještě jednou mohla zaslechnout Tvůj hlas, nerozplakala bych se štěstím. Jen bych tiše poslouchala, aby neunikla ani jediná hláska, jediné písmeno. Kolikrát mě Tvůj hlas konejšil, když jsem se s křikem probudila uprostřed noci, sužována nočními můrami. V těch strašlivých snech jsem Tě nikdy nepotkala a dál zůstala sama. Navždy sama. I teď bych potřebovala tvá uklidňující slova. Chtěla bych, abys mi řekl, že víš, že už jsem pochopila to neskutečné štěstí, že jsem Tě potkala…

Kdybych ještě naposledy mohla ucítit vůni Tvé kůže, tak bych se stulila do Tvé náruče a nechala se jí obklopit. Vždy mi bylo nejbezpečněji právě v Tvé náruči. Tvá široká ramena zabraňovala všem ošklivým věcem, aby mě chytili a stáhly zase zpátky. Kéž bys byl to poslední, co ucítím…

I kdybys tu teď ale byl, na nic bych se naneštěstí nezmohla. Všech pět smyslů mě pomalu opouští. Už nemohu volat o pomoc. Nevidím šedý svět okolo sebe. Přestávám cítit chladný vítr a ledové dešťové kapky, nebo nerovný beton pod svým ležícím tělem. Neslyším ani nárazy dešťových kapek na zem. Necítím olejový zápach a výpary z dopravních prostředků. To všechno už je jen vzdálená vzpomínka, stejně jako vše ostatní. Až na Tebe. Tvou ostře řezanou tvář mám stále před očima, připomíná mi, že jsem nebyla zbytečná, že jsem opravdu žila!

Umírám tak šťastná, jako málokdo. V mých posledních chvílích se usmívám, plná radosti, že mi osud do cesty vmetl někoho tak úžasného, jako jsi byl Ty. A jako nadále budeš. Protože tvůj život na rozdíl od mého ještě neskončil…………proto…
"ŽIJ!" ozve se výkřik do noci, poslední výkřik, do něhož umírající dívka vložila všechnu svou zbývající sílu.
Pak její hrudník naposledy namáhavě vydechl, v náruči jejího milovaného.


Doslov autora: K tomuhle nemám moc co dodat. . . Snad jen, že mám menší depresi a stále dokolo si pouštím jednu písničku a při tom mám otevřený word. . .
A možná ještě jedna věc: Važte si toho co máte, protože až to ztratíte, tak bude pozdě litovat, užívejte si života, dokud můžete a milujte to, co vaší lásku si zaslouží a opětuje :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 SooMin (수민) SooMin (수민) | Web | 11. září 2012 v 19:25 | Reagovat

Ach, tohle je tak.... nádherně napsané, ale neskutečně smutné... úplně z toho ty pocity vystupují na čtenáře. Navíc jsem dneska nějaká přecitlivělá, takže mě to trošičku rozbrečelo...

2 Ame Ame | Web | 11. září 2012 v 19:48 | Reagovat

[1]:Děkuji, nějak mi bylo smutno a poslouchala jsem samé smutné písničky, takže mě napadlo ty pocity napsat.

3 Duo Kokoro Duo Kokoro | E-mail | Web | 12. září 2012 v 14:42 | Reagovat

Páni. To je dojemné. Je to krásné. Bezvadně sepsané.. Ačkoli je to smutné. Nevíme co víc říct. Opravdu nás to oslovilo. A to hodně!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama