!BLOG NEAKTIVNÍ! Adminka se přesunula

Nenahraditelný

24. září 2012 v 20:08 | Ame |  Jednorázové N
Takže tu je povídka pro ChronoArta! Omlouvám se za to ohromné zpoždění, ale měla jsem hodně práce, navíc když jsem konečně zasedla k počítači a mohla psát, jakákoli inspirace mě opustila a múza si taky dala pohov. Sečteno a podtrženo, dřela jsem ze sebe každou kloudnou větu nejmíň pět minut.
Snad jsem splnila tvé očekávání, doufám, že ti nebude vadit, že tam Sasuke je. Jak jsem pochopila, tak ho nemáš rád, tak jsem ho nechala trpět *ďábelský smích*.

ZADÁNÍ OD CHRONOARTA:

1) Naruto, ne Shipuuden, normal Naruto xD xD
2)
Hmm, já rád slaďárny, ale ne zas moc, taková ta akurátní slaďárna
3) Ehm, samozřejmě že yaoi
4)
Joooo! Chciiii! Sebeee ^_^ Ehm... vzhled... To v podstatě nechávam na tobě A charakter - jako jáá. Mezi lidma stydlivý, ale v přítomnosti někoho, koho dobře zná už je schopen mluvit o (a dělat)čemkoliv
5)
Jo a taková zvláštní prosba, ať tam není Sasuke



Sedmnáctiletý Chrono Art v klidu seděl a jedl svůj rámen, když se do Ichiraku přihnalo blonďaté tornádo, málem ho shodilo ze židle a řvalo něco ve stylu: Rááámen! Můj milovaný rááámen z Ichiraku! Chlapec byl příliš zdvořilý, než aby se na toho blonďáka obořil. Navíc se mu líbily ty jeho veselé modré oči plné života. Odhrnul si z obličeje pramen světlých rovných vlasů. V pološeru vypadali šedé, ale ve skutečnosti byly světle modré. Hodně světle modré. Měl je svázané šňůrkou s rolničkou ve vysokém ohonu, jen jeden pramen vepředu mu lemoval obličej. Upřel své světlé oči zpátky k misce, a proto si všiml dalšího příchozího, až když mu zaklepal na rameno.

"Hele, nikdy jsem tě tu neviděl, kdo jsi?" Chrono vzhlédl a uviděl asi třináctiletého chlapce s kapucí na hlavě a bílým psem.

Klidně mu oplácel svým pohledem bez jakéhokoli zájmu. Nebo bez jakéhokoli viditelného zájmu. Ve skutečnosti byl ohromen chlapcovou zvířecí a divokou krásou a celkovým vzezřením.

Nervózně si odkašlal. "Jsem Chrono Art z Písečné. Přišel jsem sem, abych se něčemu přiučil. Jsem totiž lékařský ninja." Nejistě sklopil oči zase k rámenu. "A ty jsi kdo?"

Chlapec se psem na sebe ukázal palcem. "Já jsem Inuzuka Kiba a tohle je Akamaru. Ten blonďatý blbec je Uzumaki Naruto. Jsme taky ninjové." Kývl směrem k tomu blonďatému tornádu, hltající jeden rámen za druhým.

"Aha." Řekl tiše Chrono Art a myslel si, že tím jejich rozhovor skončil. Nebyl ten typ, který by se svěřoval cizím lidem, nebo s nimi kdo ví jak dlouze mluvil. V Písečné měl několik dobrých přátel, mezi kterými se nebál mluvit, nebo dělat cokoliv. Plně jim důvěřoval. Jenže teď od sebe byli daleko několik dnů cesty. Mrzelo ho to a navíc se v této vesnici cítil jako vetřelec. Byl tu již týden a zatím se s nikým pořádně neseznámil. Začínal přemýšlet, jestli vůbec bylo chytré sem chodit. Přeci jen se na něj všichni dívali trochu (někteří i hodně) podezřívavě. Měl už domluvenou praxi s jedním ze Sensei týmu geninů. Ta mu měla začít už za chvíli, proto se rozhodla zajít do Ichiraku, aby se posilnil před tvrdým pracovním výkonem. Rámen z Listové byl vážně výjimečný.

Mezitím dva mladí ninjové pokračovali ve svém rozhovoru:

"Hej, Kibo, nechci ti nic říkat, ale neměl bys být už na srazu vašeho týmu?" zeptal se Naruto a poškrábal se na nose.

Oslovený zhltl zbytek svého rámenu."Sakra Naruto, proč jsi mi to neřekl dřív?"

"Protože jsem si myslel, že to víš!"

Kiba otráveně vzdychl. "V tom je ten problém, víš? Ty totiž neumíš myslet!"

Chrono Art pohlédl na slunce a zakuckal se. Naučil se podle jeho polohy poznat, kolik je hodin a nyní zjistil, že by už také měl být na domluveném místě, kde se má setkat se Sensei týmu, u něhož bude jeho praxe. Vyskočil, hodil na stůl pár mincí a vypařil se. Doslova řečeno se rozplynul.

Jeho obraz a tělo se začalo dávat dohromady na mostě, kde se běžně setkával tým 7, jehož velitelem byl Kakashi. Chrono ho už párkrát potkal a musel žasnout nad silou tohoto Kopírovacího ninji.

"Jdeš pozdě." Řekla Kurenai-sensei a světlovlasý chlapec si myslel, že to patří jemu. Najednou si však všiml Inuzuki Kibi, jež právě přiběhl v závěsu za Akamaruem.

"Omlouvám se Sensei, ale teprve před chvílí jsem přišel z mise." Řekl, celý udýchaný. Zatím si Chrono Arta nevšiml, na rozdíl od krátkovlasé dívky se zvláštníma očima, jež postávala opodál a chlapce zabořeného v bundě a s brýlemi.

Kurenai přikývla, jakože bere jeho omluvu na vědomí. Pak se obrátila na sedmnáctiletého ninju z Písečné.

"Tohle je Chrono Art. Je to skvělý lékařský ninja, který vlastní velice citlivý zrak. Dokáže poznat slabiny, i silná místa člověka pouhým pozorováním a využít svých poznatků, také díky svým schopnostem dokáže vycítit jakákoli vnitřní zranění. Do Konohy přišel, aby nabral zkušenosti a poznal jiné metody léčení, než jsou běžné v jeho rodné Písečné vesnici. Zatím bude sledovat geniny a bude se účastnit misí, ale jen jako pozorovatel. Nevšímejte si ho." Zakončila svůj proslov a vydala se se svým týmem trénovat. Chrono neměl šanci cokoliv říct, nebo pozdravit, ne že by teda chtěl. Cítil rozpaky vůči obyvatelům celé Listové vesnice. Byli tak jiní!

Po chvíli chůze Kiba i ostatní členové týmu 8 zpomalili, aby s ním vyrovnali tempo.

"Hele, to jsi byl ty, viď, v Ichiraku." nebyla to otázka, ale dlouhovlasý chlapec přikývl. Mimoděk si jako příznak nervozity začal pohrávat s volným pramínkem vlasů vpředu.

Už na pohled tichá a plachá dívka zčervenala a špitla: "Vítej ve vesnici. Doufám, že se tu něco přiučíš."

Chrono se usmál a odhalil tak rovné bílé zuby. "Taky doufám. A děkuju-Promiň, jak se jmenuješ?"

Dívka zrudla. "Jsem Hyuuga Hinata."

"Děkuji, Hinato."

Do rozhovoru se přidal i zahalený chlapec. "Já jsem Aburame Shino."

Chrona trochu opustil svíravý pocit v žaludku. Tihle tři geninové se zdáli docela milí. A ta Hinata byla ještě tišší než on. A to bylo co říct! Najednou okol proletěl nějaký malý černý brouk. Chrono se po něm ohnal dlaní do níž vložil čakru. Neměl hmyz vůbec rád. Brouček spadl, přepůlený jeho čakrou na dvě části, mrtvý na zem.

"Fuj, nesnáším hmyz." Postěžoval si pro sebe pod vousy. Podíval se na Shina, ale dočkal se pouze uraženého postoje. Nemohl totiž vědět, že právě zabil jednoho brouka, patřícího Shinovi.

Když se to později dozvěděl, neskutečně se mu omlouval. Vážně ho to mrzelo.

A tak se lékařský ninja z Písečné přidal jako tichý pozorovatel k týmu 8. Dva a půl týdne je doprovázel na misích, při tréninku jim ukazoval jejich nekontrolované slabiny a zdokonaloval se v léčení za pomoci spousty lékařských spisů z knihovny a několika mediků z Konohy.

Jednoho rána obdržel zvláštní zprávu. Stálo v ní, že byl tým 8 odvolán na naléhavou misi, a že nebyl čas ho kontaktovat. Mrzelo ho to, protože si se všemi moc dobře rozuměl. Přestože, jak se ukázalo, byl o pět let starší než Hinata, Kiba i Shino, skvěle se společně bavili, když někam po misích a trénincích vyrazili. I Kurenai-sensei byla velice milá. Chrono Art zjistil, že si nejvíc rozumí s Kibou, jeho psem Akamaruem a s Narutem. Často společně večeřeli v Ichiraku a bavili se o všem možném. Oba ninjové z Listové se stali jeho přáteli a on se jim trochu víc otevřel. Víc mluvil a celkově se i smál. Začínalo se mu v Konoze líbit.

Teď byl ale zmatený, navíc mu cosi v hlavě říkalo, že je něco špatně. Že se něco stane, nebo už stalo. Proč byla ta mise tak naléhavá, že ho nestihli kontaktovat? Zatřásl hlavou, až se mu nyní rozpuštěné dlouhé vlasy rozlétli do všech stran. Nesmí myslet negativně. Oblékl se, připevnil velký meč na záda a dvě zdobené lékařské dýky k pasu. Musí jít za Pátou Hokage a zeptat se jí, o co tu jde.

Rychle vytvořil několik pečetí a znovu se rozplynul. Začal se zhmotňovat až v kanceláři Hokage.

Na stole ležely hromady papírů a několik prázdných skleniček od saké. Sama Pátá Hokage Tsunade si hověla na židli a pila další. Když si všimla těla zhmotňujícího se jen tak ze vzduchu, vyprskla pořádný lok saké na všechny ty papíry.

"Co tu k čertu děláte, Chrono Arte? To nemůžete zaklepat?! Nebo alespoň vejít dveřmi?!" štěkala na něj. Začal se jí hned omlouvat, nechtěl ji rozzlobit. Tahle schopnost rozplynout se a na jiném místě se zhmotnit byla jeho druhou přirozeností a už o tom ani nepřemýšlel. V Písečné na to u něj už byly zvyklí a on na chvíli ze samého rozrušení zapomněl, že pro obyvatele Listové je tahle schopnost dosud neznámá.

"Promiňte mi, Hokage-sama, ale chtěl bych se zeptat, proč jsem nebyl vyslán na misi s týmem 8?"

Tsunade se už nadechovala k odpovědi, když do místnosti vtrhla Shizune. Byla udýchaná a vypadalo to, že celou cestu sem běžela.

"Tsunade-sama, Tsunade-sama! Tým geninů byl na misi napaden, jejich Sensei se obětoval pro jejich záchranu, ale přesto jsou ostatní velice těžce zranění!" Výraz v jejích očích byl vyděšený a hlavně naléhavý. Pátá Hokage vyskočila od stolu a vydala se chodbou za Shizune, která ji vedla ke zraněným ninjům.

Chrono Art ji následoval a přál si, aby to byl jiný tým, než 8 nebo 7. Prosím, ať je Naruto a hlavně Kiba v pořádku. Ať se Kibovi nic nestalo. Sám netušil, proč se o něj tak bojí, ale něco uvnitř něj volalo, že by bez Kibi nedokázal žít. Bez jeho zvířecí divokosti. Bez jeho úsměvu. Bez jeho letmých dotyků. Bez jeho krásných očí. Bez jeho těla. Bez něj!

Dorazil do místnosti se zraněními a ztěžka polkl. Jistý blonďatý chlapec brečel nad zkrvaveným a zmasakrovaným tělem svého přítele. Chrono se naklonil nad tělo oběti a zadržel dech. Ten chudák musel strašně trpět, bylo těžké si představit, že tahle směs krve, roztrhaného masa a kůže byl někdy zdravý mladý člověk.

Dlouhé vteřiny se díval na zkrvavenou tvář ležícího chlapce s tmavými vlasy.

Dlouhé vteřiny si uvědomoval, jaké má štěstí, že ten nyní již mrtvý chlapec není Kiba, ale Uchiha Sasuke. Věděl, že by se neměl těšit ze smrti tohohle arogantního náfuky, ale bylo tomu tak.

Obrátil se a šel hledat Kibu. Tomu Uchihovi už pomoct nemůže.

Najednou se na něj zpoza závěsu vyřítilo nějaké bílé stvoření, přímo do jeho náruče.

"Akamaru!" vyjekl šťastně a do očí mu vhrkly slzy. Pokud je Akamaru naživu, tak Kiba musí být…

"Akamaru, kam ses poděl?!" řekl hlas za závěsem a Chronovi se rozbušilo srdce. Odhrnul tu překážející bílou záclonu a pohlédl do tváře svého přítele.

"Chrono-san, ty brečíš?" podivil se mladší ninja.

Bělovlasý chlapec se usmál a položil Akamarua na bíle povlečenou pokrývku. Zaplavila ho neskutečná euforie z nalezení Kibi. Živého Kibi! Rychle si otřel slzy.

"Bál jsem se o tebe." Přiznal po pravdě a jemně zčervenal. Bylo mu ale jedno, kdo všechno to slyšel, hlavně, že je jeho milovaný naživu. Uvědomil si to, až když ho skoro ztratil. Tenhle kluk mu ukradl srdce.

Kiba smutně zavrtěl hlavou. "Nic se mi nestalo, jsem jen trochu poškrábaný, zlomil jsem si čtyři prsty na levé ruce a mám rozsáhlou popáleninu na levé noze. Tu samou nohu jsem si taky na pětkrát zlomil. Takže jsem vlastně skoro v pořádku, ne?" pokusil se o chabý úsměv. V jeho očích bylo plno smutku. Silně si skousl ret, až mu z něj sjela rudá kapka krve, než znovu promluvil. "Jsem na tom ještě dobře. Kurenai-sensei i Sasuke dopadli mnohem hůř." Zatnul zuby.

Chrono Art ho pozoroval a cítil obrovskou bezmoc. Sice dokázal vyléčit všechna jeho fyzická zranění, ale ta v duši mu zahojit nemohl. Meze slova přešel do čela postele a oběma rukama si Kibovu hlavu přitáhl na hruď. Začal ho laskat v hnědých vlasech a dovolil mu, aby se vyplakal.

O několik hodin později, když jím ukonejšený Kiba usnul, se dozvěděl, co se přesně stalo. Tým 7 byl napaden Orochimaruem a jeho poskoky. Kakashiho omráčili a samotný Naruto, Sasuke a Sakura neměli šanci. Sakura se vydala pro pomoc, zatímco jí Naruto a Sasuke kryli záda. Pomoc musela přijít co nejdříve, proto spícího Chrono Arta nekontaktovali. Jediný volný tým byl ten vedený Kurenai, tak se tam vydali. Bohužel přišli, už když bylo Sasukeho tělo na několik částí a Orochimaruův poskok Kabuto se právě chystal zabít Naruta. Kurenai tomu zabránila, ale stejně i ona přišla v dalším boji o život. Když přišly další posily, aby zachránili přeživší a popřípadě i zastavily útočníka, Orochimaru se stáhl, a on i jeho podřízení se vypařili jako pára nad hrncem.

Přežili všichni až na již zmíněného Sasukeho a Kurenai.

Po třech dnech, kdy byl Kiba v nemocnici na pozorování, přeci jen to byl nadmíru traumatický zážitek a nikdo nechtěl, aby se v náhlém záchvatu deprese podřezal, musel být propuštěn. Došlo totiž ke zřícení tří domů a bylo hodně zraněných obyvatelů Konohy, naštěstí žádný mrtvý. Nemocnice byla přeplněna a tak museli ti v dobrém stavu odejít. Chrono se hned nabídl, ať bydlí Kiba u něj, aby na něj dohlédl.

***

Chrono Art se péče o Kibu ujal až s příliš velkým nadšením. Nejenže ho nechal spát na svém lůžku a sám si ustlal na zemi, ale každé dvě vteřiny se ptal, jestli mu něco není, jestli ho něco nebolí, nebo nemá depresi.

"Jsem v pořádku. Chováš se ke mně jako k malomocnému!" ohradil se jednou Kiba, vstal a šel odnést hrnek od čaje do malé kuchyně. Tak daleko, ale nedošel. Světlovlasý ninja totiž dál nedokázal potlačovat své silné planoucí emoce.

"Měl jsem o tebe strašný strach. Bál jsem se, že už tě nikdy neuvidím." Řekl Chrono a zezadu mladšího chlapce objal.

Kiba upustil hrnek, který se na zemi s třískotem rozbil. Přetočil se v jeho náruči, aby se navzájem dívali do očí. Snažil se zadržet ty proradné slzy, ale nepovedlo se mu to. Byly to slzy smutku i štěstí.

"Ach, Chrono, já si myslel, že tě nikdy neuvidím! Nebít Kurenai-sensei a Sasukeho-kun, tak jsem mrtvý, stejně tak zbytek našeho týmu. Bylo to strašné a navíc jsem si celou dobu vyčítal, že… že…"

Nyní se už rozvzlykal naplno a sedmnáctiletý ninja mu prsty zajel do vlasů.

"Bude to v pořádku. Neboj se. Už tě nikdy nevystavím nebezpečí. Příště tam budu a ochráním tě." Slíbil, jak Kibovi, tak sobě.

"Celou dobu, kdy jsme bojovali, jsem si vyčítal, že…," Kiba se na chvíli zarazil a vzlykl, "…že jsem ti nestačil říct, že tě miluji!" zoufale obrátil své krásné oči na Chronovu tvář. Bál se, že jeho city nebudou opětovány.

Chrono se jen jemně usmál, sklonil se a dlouze Kibu políbil.

"Jak jsem už řekl, navždy budu stát po tvém boku, budu ti krýt záda a navždy tě budu milovat. Protože pro mě jsi to nejdůležitější, co mám, Kibo. Jsi pro mě nenahraditelný."

A s těmi slovy se sobě navzájem oddali.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ChronoArt ChronoArt | E-mail | Web | 24. září 2012 v 21:36 | Reagovat

Jeee, kawaii ^_^ Super povídka, čekání se vyplatilo :D Jinak, celkem jsi se trefila do mého chování i když mé pravé já by bylo nesvé víc než pár týdnů, ale to sem nepatří :D Faaaakt super :D P.S.: Sasuke pobavil xD xD xD (ano, jsem na něj v podstatě bezdůvodně hnusný a vůbec mi to nevadí :D :D )

2 Ame Ame | Web | 24. září 2012 v 21:47 | Reagovat

[1]: Jsem ráda, že se ti povídka líbí.
Jooo, taky Sasukeho nesnáším, takže jsem si to jeho zabíjení docela užila. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama