!BLOG NEAKTIVNÍ! Adminka se přesunula

Šatna 1

16. září 2012 v 17:51 | Ame
Takže tu je první povídka pro SooMin, pár z Kuroko no Basket Koganei x Mitobe.
Nevím, nevím, myslím, že jsem to mohla napsat lépe. Určitě by to mělo jít lépe. Případnou reklamaci nebo připomínky vřele přijímám! Tenhle pár je strašně kawaii, ale nějak se mi to nepovedlo vystihnout. Zamračený Navíc to je podivně krátké, vlastně je to celé podivně napsané. Možná to ještě přepíšu. No, nic, asi jsem tě zklamala, co SooMin?
Jinak všechny tři povídky se budou odehrávat v šatně, proto ten název.


ZADÁNÍ OD SOOMIN:

Mitobe/Koganei ty vidím na nějakou úplně rozkošnou povídku, třeba něco s tím, že Koga je snad jediný člověk, který slyšel Mitobeho hlas a to, když mu Mitobe poprvé řekl, že ho miluje. Uaaa, už teď to zní kawaaině. )



ŠATNA 1

PÁR PRVNÍ: Shinji Koganei x Rinnosuke Mitobe


"Tenhle zápas byl skvělej, nemůžu se dočkat, až rozdrtíme další tým!" zasmál se Kagami, ještě stále plný adrenalinu ze zápasu.

Mitobe na to jako vždy nic neřekl. Neměl zapotřebí mluvit. Tedy většinou. Jednu věc chtěl někomu říct už dlouho. Pálila ho na jazyku a on ji chtěl vyslovit, ale bál se. Nejenže už ani on sám nevěděl, jak zní jeho hlas, ale bál se reakce té osoby. Přeci jen to co cítil, bylo nepřirozené, nechutné a špatné. A přesto mu to připadalo tak přirozené, příjemné a úžasné. Ten cit k té osobě ho naplňoval štěstím při každém vzájemném dotyku, při každém střetu jejich očí, při každém společném tréninku…

Mitobe zjistil, že je v šatně už úplně sám. Tak se zabral do myšlenek, že si nevšiml, že všichni odešli. Smutně se usmál a začal si balit věci do sportovní tašky.

Za okny šatny se ozvalo ohlušující hromobití, následované průtrží mračen. Stovky kapek se z nebe řítilo na zem. Vysoký mladík si pomyslel, jakou má smůlu. Neměl s sebou deštník a kapuce školní mikiny se mu za chvíli promočí, stejně jako zbytek oblečení. Než doběhne na zastávku, počká na autobus, a od konečné zastávky dojde domů, bude jak zmoklý pes. Pokud mu autobus neujede. Měl by si pospíšit, aby tomu předešel. Rychle hodil propocený dres do své tašky, natáhl si čistý nátělník a zapnul si mikinu až ke krku. Už byl na odchodu, když zavrzaly dveře vedoucí ke sprchám. Vrátil se o pár kroků zpět. Srdce mu poskočilo.

Shinji Koganei právě vylézal ze sprch jen v ručníku okolo pasu, kapky vody mu stékali po hrudi a mokré vlasy se mu roztomile lepily na čelo. Mitobe zůstal ohromeně stát na místě, neschopen cokoliv říct. Ne, že by byl zrovna hovorný typ.

"Všichni už odešli?" zeptal se mokrý chlapec, který si zjevně nevšiml spoluhráčovi reakce.

Mitobe zaraženě přikývl. Ještě nikdy nebyl sám v Koganeiově přítomnosti.

Cítil, že už to nevydrží, ten tak dlouho potlačovaný, zasunutý někam hluboko v srdci, a zamknutý pocit se dral na povrch a bral s sebou jakékoliv Mitobeho sebeovládání. Mitobe upustil tašku na zem, dvěma rychlými kroky se dostal až ke Koganeiovi a objal ho svými pažemi. Své čelo opřel o jeho mokré vlasy a vdechoval vůni meruňkového šamponu a tu překrásnou vůni jeho kůže.

"Hej, co to děláš?!" vyjekl chlapec a snažil se z jeho sevření vyprostit. Neúspěšně. Mitobe byl silnější a držel ho pevně, ale ne tak, aby ho to bolelo.

Pootevřel ústa a olízl si jazykem rty. Zavřel oči a neslyšně polkl. To, co se chystal říct, změní jejich vztah. Už nikdy nebudou moci být přátelé. Buď ho ztratí, nebo ho získá. Ještě by mohl poodstoupit a usmát se, jakože to byl jen žert, ale to nechtěl. Přál si, aby jeho cit byl opětován. Protože, kdo neriskuje, nic nezíská…

Trochu se od menšího spoluhráče odtáhl, ale jen tak, aby mu viděl do očí.

Zhluboka se nadechl.

"Miluji tě!" vyhrkl Mitobe a cítil, jak mu tváře rudnou. Jeho hlas mu připadal hrubý a zastřený. Jen tam tak stál a díval se do Shinjiho očí. Nedokázal z nich nic vyčíst, což bylo horší, než kdyby se mu v nich zračilo znechucení, opovržení, zrada…

***

Shinji Koganei byl zmatený. A pak jeho přítel řekl něco, co ho zmátlo ještě víc.

"Miluji tě!" řekl tak sametově hebkým a zvučným hlasem, hlasem rovným boha. Koganei se nedokázal vzpamatovat z toho šoku. Co ho vlastně vyvedlo z míry víc? Ten překrásný hlas? Nebo Mitobeho vyznání? Nevěděl. Díval se dál do těch nádherných tmavých očí, a jen pomalu mu docházel pravý význam těch slov.

Milujitěmilujitěmilujitěmilujitěmilujitěmilujitěmilujitěmilujitěmilujitě! Zněl mu v uších ten nebeský hlas.

Jenže, mohl by on být víc než Mitobeho přítel a spoluhráč? Dosahuje jeho náklonnost k tomu vysokému tichému mladíkovi takových mezí? Něco v něm se pohnulo a on překvapeně zamrkal. Bylo to něco, co v něm dlouho vyčkávalo na příležitost, jako byla tahle.

On už totiž dávno překročil meze přátelství. Už dávno Mitobeho nepovažuje za kamaráda. Jen si to nedokázal, a možná i nechtěl, připustit.

Přestože nedal svému tělu jakýkoli vědomí příkaz, stoupl si na špičky a jednou rukou si přitáhl blíž Mitobeho bradu. Než si to stačil rozmyslet, už se jejich rty spojily.

Mitobe vytřeštil oči v úžas, zatímco Koganei je slastně zavřel. Byl to nejlepší polibek, jaký kdy zažil. Celým tělem ho pohlcoval a rozpaloval v něm oheň a touhu. Druhou rukou zajel do jeho vlasů a pocítil, že tohle je opravdu láska. Měl už pár vztahů, ale ty nebyly ničím ve srovnání s tím pocitem, jež momentálně cítil k Mitobemu.

Na krátký okamžik se rozpojili, aby mohly popadnout vzduch a pak zase pokračovali.

Přestože byl Koganei uvnitř jako v ohni, navenek mu byla zima a začal se třást. Stál mokrý jen obalený ručníkem v chladné šatně, kde se netopilo. Mitobe to ucítil a tak si ho přitáhl blíž. Nakonec skončili spolu na jedné z laviček, Mitobe zahříval Koganeie svou tělesnou teplotou a svými polibky.

Jejich steny se prolínaly se hřměním bouře venku a ani jednomu nevadilo, že jim ujede autobus. Protože pro tuto chvíli byl jen oni dva…
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 SooMin (수민) SooMin (수민) | Web | 16. září 2012 v 19:31 | Reagovat

KAWAIIII

2 SooMin (수민) SooMin (수민) | Web | 16. září 2012 v 19:35 | Reagovat

Aiiish, blbý enter, odeslalo se mi to dřív, než jsem chtěla. xD
Amee, máš přísný zákaz přemýšlet, že je to nepovedené nebo že by jsi mě snad zklamala, a opovaž se to přepisovat. Je to nádherně rozkošné... moooc se mi to líbí. *-*
Napsala jsi se skvěle. ;)
A je mi sympatické, že to bude vlastně taková trilogie z prostředí šatny. Šíleně se těším na ty další. :))

3 Ame Ame | Web | 16. září 2012 v 19:40 | Reagovat

[2]: Uff, to jsem si oddechla. Děkuju mockrát SooMin :D  :D, hned jsi mi zvedla náladu! :D

4 SooMin (수민) SooMin (수민) | Web | 16. září 2012 v 19:42 | Reagovat

[3]: Ale nemáš vůbec zač, mě se to fakt děsně líbilo. ;))
A jsem ráda, že jsem ti zvedla náladu. :)

5 Jessica Jessica | 18. září 2012 v 19:50 | Reagovat

Velmi,velmi povedená kapitolka =DD
Už se těším na další =DD

6 Ame Ame | Web | 18. září 2012 v 20:11 | Reagovat

[5]: Moc děkuju!!! :-)

7 ChronoArt ChronoArt | E-mail | Web | 18. září 2012 v 21:53 | Reagovat

Hezké, sice postavy neznám, ale povídka byla fajn. :)

8 Mitsuki-chan Mitsuki-chan | Web | 26. ledna 2013 v 18:36 | Reagovat

Wau, je to prostě skvělý!! :3 Opravdu se mi to líbilo, tak prosím neříkej, že se ti to nepovedlo! :D Není to pravda xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama