!BLOG NEAKTIVNÍ! Adminka se přesunula

A tak se Deathares rozsekal . . .

11. ledna 2013 v 15:52 | Ame |  Deníček, aneb co se děje v mém světě
Tohle je pro tebe Death-chan.

Byla jednou jedna dívka, která milovala anime a mangu a byla yaoistka. Tato dívka měla kamarádku Martinu, která se ani o jednu z těchto věcí nezajímala, ale přesto (světe div se) si naprosto dokonale rozumněli. Ona byla líná - Martina aktivní. Ona měla úchylné myšlenky - Martina by mohla sloužit v klášteře. Ona byla vybíravá - Martina jedna skoro vše. Ona se nekontrolovatelně smála všemu - Martina se střídmě chichotala. Ale o těchto dvou dívkách jsem vyprávět nechtěla. Důležité je, že spolu s nimi do třídy chodil ještě jeden chlapec. Trochu vyší než Martina, tmavé vlasy, nenáviděl sport a taky podle toho vypadal. Jeho jméno znělo Deathares (odkaz).

"Představ si, v té knížce zabili mého milovaného Nějaké-jméno."
"A co s tím?"
"Teď má přece přijít velká bitva, Darren to sám nezvládne!"
"Počke, zpomal. Říkala jsi Darren?"
"Jo."
"Jako kluk - Darren?"
"Jo. Proč?"
*ďábelský úsměv* "Marti, mám takový pocit, že to nebyl jen jeho přítel-"
"-nebyl to jeho přítel, Nějaké-jméno byl jeho učitel."
"Tak tím se vše vysvětluje!"
"Co?"
"Všechno. Je jasné, že spolu měli románek, jenže někdo na Darrena žárlil a tak zabil toho Jak-že-se-jmenuje! je to prosté!"
*uraženě* "Ty jsi vážně trhlá."
"Budu to brát jako poklonu, Marti-san."
"..."
Dívky spolu ještě chvíli mluvili v šatně, dokud nepřišel učitel a nevyzval je, spolu se zbytkem třídy aby šli do tělocvičny. Martina se jako vždy na tělocvik těšila - spolus matematikou to byl její nejoblíbenější předmět a v obou taky vynikala.
"Dnes si trochu zaposilujeme a připravíme se na gymnastiku. Kluci nám už na zem připravili žíněnku, na které budeme dělat kotouly." řekl učitel a všichni - až na Martinu - zmučeně povzdechly.
Hodina začala a dívky (když zrovna nebyly na řadě) se dívali na druhý konec tělocvičny, kde zrovna kluci skákali přez kozu. Dřív tuto tělocvičnu dělil závěs, takže měli všichni alespoň částečné soukromí. Nyní ale tělocvičnu na dvě poloviny nerozdělovalo zhola nic. Obě skupiny se cítili trapně. Dívky věděli (a některé, zvlášť ty namake-upované s vyžehlenými vlasy, i doufali), že se na ně chlapci dívají a ony se dívali na ně. Všichni se smáli, když se někomu z kluků nepodařilo přeskočit kozu. Dívky mezitím dělali půlminutová cvičení a vždy měli několik vteřín navíc, na to, aby si odpočinuli. jejich tělocvikář byl skvělý a chápavý, nenutil je do věcí, které nedokázali. Jenže chlapci takové štěstí neměli. Jejich profesor nekladl rozdíli mezi fyzickou zdatností a chtěl po všech stejný výkon - ten nejlepší. Nezajímalo ho, že je někomu koza k prsům a nemá možnost ji přeskočit. prostě to každý kluk musel zvládnout, nebo dostal trest v podobě dřepů, kliků, skákání přes švihadla a podobných hrůz.
A tak se dobu nic nedělo, hodina se už chílila ke konci, když tu si najednou tělocvikář usmyslel, že hoši musí přeskočit kozu bez použití rukou. První to zvládl, druhý skoro, třetí to dal, čtvrtý si trochu natloukl.... a tak to šlo dál, dokud nepřišla řada na Deatharese. Dívky zrovna měli několikavteřinovou přestávku, takže ho mohli sledovat. Rozběhl se, odrazil se, každému bylo hasné, že to nezvládne. přiznejme si, nebyl to žádný sportovní talent a ani mimoškolně se sportu něvěnoval. Jenže všechny překvapil svým výkonem. Pravou noho se zachytil o kozu a zbytkem těla přepadl na druhou stranu. Hodně spolužákůl se začalo smát, ale brzy je smích přešel, když se Deathares nezvedal.
"On se zranil."
"Ale no taaak, Marti, nic mu není."
"Ale jo, podívej se."
Měla pravdu, profesor ukončil chlapcům hodinu tělesné výchovy a poslal je do šaten. On sám se sklonil nad zraněného chlapce. Dívky toho moc neviděli, byly totiž na druhé straně tělocvičny.
"Jdeš za ním?"
"C-cože? Teď?" vykoktala zmateně Martina.
"Jo, teď. Pro mě je totiž důležitější kámoš, než učitel."
"To pro mě taky, ale měli bychom se alespoň zeptat."
Martina se vydala k učiteli, ale druhá dívka zůstala jen stát. Ona by se na učitele nejraději úplně vykašlala. Zatnula pěsti. Nesnášela tenhle pocit. Už jednou něco podobného zažila a nechtěla, aby se to opakovalo.
Učitel je tedy po delším přemlouvání pustil a ony se rozběhli na druhou stranu. Profesor stále klečel u Deatharese. Obě se trochu uklidnili, když zjistili, že je Death-chan stejný jako vždycky a má ty své pitomé poznámky. Ale i za ně byly rády. Přešli zpět a zapojili se do kotoulů.
Na poslední hodině matematiky je z monotóního počítání příkladu vyrušilo zaklepání na dveře. Do třídy vešel zástupce ředitele a sdělil jim, že si deathares silně poranil koleno a dokonce si něco pod kolenem zlomil. Dále nám také řekl, že ho pravděpodobně slouho neuvidíme.
A zde končí můj příběh.


Deatharesi, proboha, začni odpovídat na sms! Vím, že máš jít na operaci, nebo jsi na ní už byl, ale všichni ve třídě se o tebe bojíme, tak buď té lásky a nedělej ze sebe mrtvolu! Dokonce i ta skupinka idiotů (v čele s Penisem) se na tebe ptají a mně unavuje jim neustále říkat, že jsi se od včera neozval. Takže pokud tohle čteš, tak si vem do ruky mobil a napiš mi, ok? Nebo napiš Danovi. Jinak tě pozdravuje Martina a Eliška (to jsi rád, co? XD) Taky jsme se s Vojtou, Adamem, Teodorem, Baliamisem, Danem a Martinou dohodli, že až budeš doma, taky se stavíme. Jen bychom potřebovali vědět, kdy budeš doma. . . Ale to je detail. Jak říká Martina: naprosto zanedbatelný detail.
Jo a milý Death-chan, nemysli si, že se vyhneš testům! Pěkně nakráčej (nebo dohopsej, doplaz se, doškobrtej) do školy, protože jinak budeš neklasifikován. Hlavně nesmíš propadnout nebo být vyloučen. Co by si bez tebe Adam počal? (aaano, je to dvojsmysl :D).
A ještě poslední věc:
A i kdyby to mělo být sebehorší, i kdyby to bolelo jak nejvíc může, i kdyby jsme byly odděleni na několik týdnů, i kdyby jsi se už vzdal, i kdyby nebyla žádná naděje, přežij a začni znovu žít Death-chan. . .
. . . protože momentálně nemáme koho s Martinou šikanovat :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Duo Kokoro Duo Kokoro | E-mail | Web | 11. ledna 2013 v 16:21 | Reagovat

Chudinka Death-chan... Nesnášíme kozu, ale tohle po nás nikdy nechtěli. Můžeme toho učitele.. Ehm, Ame tušíš co, že? Neřekneme to na plnou hubu.
Death-chan, měl by ses ozvat. Chudinky Ame a její kamarádka. Jak řekly, nemají koho šikanovat a to vůči nim není fér.

2 Ame Ame | E-mail | Web | 11. ledna 2013 v 17:04 | Reagovat

[1]: Jen do toho, dělejte si s tím učitelem, co uznáte za vhodné :-D
Když člověk nemá koho šikanovat tak je ve škole nuda (navíc nemám komu brát lahev) :-(

3 ChronoArt ChronoArt | 13. ledna 2013 v 14:45 | Reagovat

Neeeeeeee... A já si říkal proč na jeho blogu nic nepřibývá... Bylo mi tu bez něj smutno. Tak to abych mému nejoblíbenějšímu klučičímu bloggerovi připravl něco až se vrátí (já vím, já svoje sliby nikdy nedodržím... xD). Počkat... On je hetero... Sakra xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama